Což si takhle půjčit?
Dokud máme my lidé dost peněz, nestěžujeme si. Ale běda, pokud je tomu někdy jinak. Jakmile začneme nějaké peníze postrádat, přestáváme se cítit komfortně a začínáme usilovat o to, aby se takový neutěšený stav věcí změnil k lepšímu. Někdy se snažíme využít úspory, máme-li pochopitelně nějaké, někdy se snažíme si nějaké ty peníze přivydělat. A když to selže, pochopitelně pokoušíme štěstí i u půjček. Tu úspěšně, a tu pochopitelně také nikoliv. To podle situace.
Když si potřebujeme peníze půjčit, protože jich právě nemáme nazbyt, často se obracíme na banky a doufáme, že právě tam se pomoci dočkáme. Banky přece půjčky inzerují, banky se půjčováním peněz také živí, a proto by se dalo předpokládat, že když některou z nich oslovíme, dočkáme se z její strany vyhovění naší žádosti.
Ale vyhoví nám banky? Vlastně jak kdy. Když jsme bonitní, tedy když máme především dost velké příjmy a spolu s nimi i dokonale čisté registry dlužníků, nemusí to být až na ono zdlouhavé prověřování žádosti problém. Ale ne všichni zájemci o půjčku oplývají právě takovou dokonalostí. A ti s nízkými příjmy a záznamy v registrech dlužníků mívají smůlu. Co na tom, že to myslí upřímně a spláceli by? Jakmile nevzbuzují dost důvěry, neuspějí.
A co dělají ti neúspěšní potom? Obracejí se samozřejmě jinam. Hlavně na nebankovní společnost, u níž se jim nabízí nebankovní hypotéka. A to z toho jednoduchého důvodu, že i když v bankách neuspěli, tady to ztracené nikdy není. Tady stačí dát nemovitost do zástavy, což nahrazuje jiné formy záruky splácení, a žadatel se dočká třeba i velkých peněz s dostatečně dlouhou lhůtou splatnosti.
U nebankovních hypoték tedy každý hned ví, na čem je, nic ho tu nezaskočí. Úročení je tu docela příznivé, prověřování a schvalování žádosti se tu nevleče, a to je něco, čemu prostě dá kdekdo rád přednost před bankovní nejistotou.